Výstava o Mariánské zahradě 2007

Na zámku ve Starých Hradech probíhá výstava o Mariánské zahradě pořádaná Památníkem národního písemnictví v Praze ve spolupráci se Svazkem obcí Mariánská zahrada, Regionálním muzeem a galerií v Jičíně, Občanským sdružením SH, základními školami v Libáni, Jičíněvsi a ZŠ Bodláka a Pampelišky ve Veliši. Výstavu připravil kolektiv autorů podle scénáře Evy Chodějovské.
Kdo přijme pozvání k zamyšlení nad tím, co je to krajina, co pro nás znamená místo, kde žijeme, jak na nás působí, co nám dává, jak si ho přizpůsobujeme či jak se musíme přizpůsobit jemu, nebude litovat. Celou výstavou provází fotografie Karla Neckaře, které dokumentují dnešní obraz krajiny. Krásy lidové architektury okolo nás připomínají kresby Jaroslava Marka. Některé vznikly již v padesátých letech, což inspiruje mnohého návštěvníka k porovnání minulosti se současností či vzpomínání. Zdejší kraj se promítl i do děl literárních, jak dokládá vitrína věnovaná V. Čtvrtkovi, J. Š. Kubínovi, V. Prokůpkovi, J. Knapovi, F. Křelinovi, J. Knobovi, J. Jakubcovi a dalším.
V jičínské oblasti se vyskytují dva různé typy tzv. komponované krajiny – Valdštejnova a Schlikova. Valdštejn prostřednictvím svých architektů svázal světské i sakrální stavby vizuálními i ideovými vztahy a umístil je na geometrickou sedmikilometrovou osu. Přizpůsobil tak krajinu svým plánům a byl velmi razantní. Přestože zůstaly plány kvůli Valdštejnově náhlé smrti nedokončeny, je jeho zahrada čitelná dodnes. Zahrada Františka Josefa Schlika a jeho pokračovatelů je pak úplným protikladem, ačkoliv se jistě snažili navázat na urbanisticky – krajinný odkaz Albrechta z Valdštejna. Jejich zásahy však byly umírněné, respektující a zcela využívající nabízeného kopcovitého potenciálu krajiny.
Výstava je koncipována jako procházka po Mariánské zahradě založená na výhledu z Lorety, což umožňuje lepší pochopení krajinné kompozice. Na vystavených mapách je zachyceno schlikovské panství včetně původních cest, alejí i lesních průseků. První alej vedla z Kopidlna do Bílska, nejdelší ze Psinic přes Libáň až do Starých Hradů a poslední do tvaru obráceného „v“ od Čejkovic, kolem Šlikovy Vsi, do Vokšic a odtud na Loretu. Čtyři lesní průseky, v jejichž průsečíku stála Loreta, tvořily obrazec velkého kříže a spojovaly světské i církevní objekty. Severní průsek spojoval Loretu s Ostružnem, resp. s kaplí sv. Anny. Východní průsek směřoval na kapli sv. Anděla strážného a na zámek ve Vokšicích s kaplí sv. Rozálie. Průsek jižní dával do souvislosti s Loretou kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kostelci a zámek v Jičíněvsi s kaplí sv. Antonína Paduánského. Poslední, západní průsek byl namířen k Holému vrchu, kde byla dodatečně v roce 2006 vztyčena kamenná stéla. Do kompozice přinášejí osovost i další kostely, kapličky a sochařské památky. Například plastiky světců, boží muka a rozcestníky byly do krajiny umísťovány cíleně, což dosvědčuje dnes již zaniklá cesta z Libáně k Chyjicím, jíž lemovaly křížky a kapličky v místech, kde se „láme“ horizont. Jistou dávku malebnosti vtiskli architekti i sýpkám a dalším hospodářským stavbám, čímž skvěle zapadají do krajiny, ačkoli se mnohdy jedná o monumentální stavby. Jak vyplývá z textu, většina sakrálních objektů je zasvěcena Panně Marii či světcům, kteří ji provázeli životem. Z tohoto důvodu byl přijat pro svazek obcí, jež byl založen v r. 2004 na území bývalého schlikovského panství, název Mariánská zahrada. V současnosti jsou průseky zarostlé, aleje zaniklé, cesty se vedou jinudy a některé plastiky z polí i cest zmizely, proto nám v tomto směru výstava doslova otevírá oči.
Při tvorbě expozice byl kladen důraz i na představení obcí, které náleží k svazku Mariánská zahrada. Autoři medailonů Barbora Klipcová, Jaromír Gottlieb a Bohumír Procházka přinášejí zajímavé informace o historii, současnosti, památkách, přírodě, nadmořské výšce a počtu obyvatel jednotlivých obcí. Dosud výstavu věnovanou Mariánské zahradě navštívilo přes tisíc dvě stě návštěvníků. Připojíte se k nim i Vy? Výstava je prodloužena do 15. října.
                                                                                        Jitka Jouklová

(Článek otištěný v Nových novinách 12. 10. 2007)